Komedie plná absurdních situací z divadelního prostředí i jeho zákulisí dává s nadsázkou nahlédnout do operního světa odtrženého od reality, ale do i všedních, každodenních problémů umělců, kteří se v tomto „paralelním vesmíru“ pohybují.
Všichni chtějí Zuzanku, jen Cherubín chce všechny.
Kdo by neznal všehoschopného sluhu Figara? A jeho milou Zuzanku či záletného hraběte Almavivu? Za více než 230 let od doby, co byla poprvé uvedena na jevišti, pobavila Beaumarchaisova Figarova svatba mnoho generací. A dočkala se také spousty dalších verzí a úprav. Skvělá komedie plná lásky, nástrah, intrik a nedorozumění se stala inspirací také pro zbrusu nový hudební spiktákl s písničkami Lukáše Janoty. Připravili ji studenti muzikálového herectví Divadelní fakulty JAMU v Brně pod autorským a režijním vedením svých pedagogů – Petra Štěpána a Miroslava Ondry.
Realizace opery Orfeus a Eurydika je koprodukčním projektem obou fakult Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Je spoluprácí studentů Hudební fakulty se studenty činoherního a muzikálového herectví Divadelní fakulty, současně i společnou realizací studentů hudební a divadelní produkce. Projekt rozvíjí principy fyzického divadla v opeře a má za cíl zdokonalovat práci s operní hudbou i samotné fyzické jednání herce – činoherního i operního pěvce. Operní pěvec a činoherní herec tak budou moci propojit své dosavadní, studiem nabyté zkušenosti do jednotného divadelního útvaru.
„Knihovnu stavět nebudeme, pane učiteli. Ještě by nám občané začali číst! Úplně jim stačí noviny. Potřebujeme postavit něco, co by ukázalo lidem, jakou mají pokrokovou radu a bylo v souladu s vůdčími myšlenkami naší strany. Postavíme pisoár. A naši oponenti puknou vzteky!“ Autoři úspěšného českého muzikálu se inspirovali jedním z nejpopulárnějších humoristických románů – Zvonokosy francouzského autora Gabriela Chevalliera, nejveselejší knihou roku 1934.
Motiv neustálého koloběhu života, krásné hudební vykreslení přírody, ale i radosti a starosti lišky Bystroušky, lišáka Zlatohřbítka, Revírníka a mnohých dalších postav. To vše v sobě ukrývá jeden z klenotů české operní literatury – opera Příhody lišky Bystroušky skladatele Leoše Janáčka. Operní příběh, ke kterému skladatel našel inspiraci v textu Rudolfa Těsnohlídka na motivy novinových kreslených vtipů, slaví v letošním roce devadesáté výročí od svého vzniku.
Muzikál z pera známého amerického skladatele Stephena Sondheima, který mimo jiné proslul jako textař legendární Bernsteinovy West Side Story, se dočkal svého první uvedení na Broadwayi v roce 1979. Vypráví příběh ďábelského holiče Sweeneyho Todda, který se vrací z vězení zpět do Londýna poté, co byl nespravedlivě odsouzen. Netouží po ničem jiném než po kruté pomstě. Zákazníci jeho holičského salónu se začnou záhadně ztrácet a masové koláčky Toddovy společnice paní Lovettové najednou chutnají masem, které doteď v Londýně nikdo nejedl…
Závěrečné představení se blíží: ubývá času a přibývá nervů. A navíc všechno kolem se začíná komplikovat… Osm svérázných postav během zkoušení a příprav propadá tvůrčímu vytržení. Čím více pronikají do tajů představení, tím hlouběji se jejich role protínají s jejich vlastními životy. A když ze sebe skutečně vydají vše, co vyjde na povrch?
Pod taktovkou režiséra Lukáše Kopeckého vám studenti 4. ročníku muzikálového herectví prostřednictvím téměř zapomenutého žánru singšpílu odvypráví příběh života kontroverzního rakouského herce, pěvce a básníka Emanuela Schikanedera (1751-1812). Ten byl miláčkem davů, které fascinoval svými divokými jevištními nápady, a zároveň buřičem, který se opakovaně dostával do křížku s mocí a byl proto mnohokrát donucen změnit své působiště. Není bez zajímavosti, že byl jistý čas také ředitelem brněnské Reduty. I přes 56 libret a 45 dramat, které napsal, zemřel nakonec v naprosté chudobě.
Paříž 1914. Zima. Básník Rudolf, malíř Marcel, filozof Colline, kamarádi. Kamarádka Alexandra. Mladí, zdraví, vášniví. Hudba, ženy, alkohol. Tvořit, žít a milovat! Pracovat? Pardon? Ne, to je z jiné pohádky. Toto je pařížská Bohéma. Sněží… Topit není čím, jíst není co, není za co pít, a všichni chtějí nájem a splátky dluhů. Hm… Nepůjdeme na pivo? Kdo myslí na zítřek, je srab.
„Víš co, lásko? Ne, teď ne! Rozejdeme se až na jaře, až bude všechno kvést“
Opera o proslulém potrestaném prostopášníku Donu Juanovi je po právu považována za jeden ze základních kamenů světové operní literatury. Úzce spjatá je ovšem i s českým prostředím, Mozart ji premiéroval 29. října 1787 v dnešním Stavovském divadle v Praze a od té doby zdomácněla takřka na všech pódiích po celém světě. Inscenační zpracování se soustřeďuje na psychologické prokreslení postav a konfliktů v příběhu sebezničující svobody, rebela, pro něhož neplatí žádná pravidla ani konvence. Absolventský výkon posluchače bakalářského studijního programu Operní režie.