FBN 2023 Koncert akademií z Brna (opera Lidský hlas) a Prahy

V rámci Festivalu bicích nástrojů 2023 uvádíme

KONCERT STUDENTŮ A ABSOLVENTŮ HAMU PRAHA A HF JAMU BRNO

Sobota 2. 12. 2023 v 19 hodin, sál Divadla na Orlí

ÚČINKUJÍCÍ

HAMU Praha:

Vojtěch Beránek, Milan Dotlačil – 1. ročník, Jakub Hřebíček, Vojtěch Vencl – 2. ročník, Petra Brynychová, Vít Rafael Matyska – 3. ročník, Lukáš Brabec, Ivo Hermanovský, Blanka Šindelářová – 2. navazující ročník, Antonín Procházka – 1. ročník DSP, MgA. Šimon Veselý (pedagogické vedení doc. Daniel Mikolášek, Václav Mazáček, Pavel Polívka, MgA. Šimon Veselý, MgA. Oleg Sokolov, Ph.D., BcA. Radek Krampl, MgA. Jan Nepodal)

HF JAMU Brno:

Lenka Titzová – 1.  ročník, Martin Kučík, Filip Zázvorka – 2. ročník., Jakub Kub, Anežka Nováková, David Paša, Adéla Spurná – 3. ročník (pedagogické vedení prof. Martin Opršál, doc. Dan Dlouhý, Ph.D., host. prof. Roland Dénes, Kamil Slezák, MgA. Radek Tomášek, MgA. Martin Kleibl, MA, Ph.D.);

Jana Vondrů – soprán

Patrik Červák – dirigent

Andrej Ferencz – light design

Zuzana Fischer – režie

PROGRAM

Peter Gorman: Serif                                                                                                                        6‘

Blanka Šindelářová, Lukáš Brabec, Antonín Procházka (metličky)

Gene Koshinski: And So The Wind Blew...                                                                                  22‘

Antonín Procházka, Lukáš Brabec (perkuse)

Nathan Daughtrey: Concerto for Vibraphone and Percussion Ensemble                             17‘

Blanka Šindelářová (vibrafon sólo), HAMU Percussion Ensemble – Petra Brynychová, Ivo Hermanovský, Jakub Hřebíček, Milan Dotlačil, Vojtěch Vencl, Vít Rafael Matyska, Vojtěch Beránek, Šimon Veselý

Daniel Mikolášek – dirigent

přestávka 25‘

Francis Poulenc: La Voix humaine (Lidský hlas)                                                                         45‘

monodrama na text Jeana Cocteaua

(aranžmá pro soprán a soubor bicích nástrojů Martin Opršál)

Jana Vondrů – soprán

Percussion Ensemble JAMU – Lenka Titzová, Martin Kučík, Filip Zázvorka, Jakub Kub, Anežka Nováková, David Paša, Adéla Spurná

              Patrik Červák – dirigent

              Jolana Flašarová – titulky

              Andrej Ferencz – light design

              Zuzana Fischer – režie

(Po skončení koncertu následuje PerkuSeance, při níž zájemci z publika dostávají možnost vyzkoušet si vybrané bicí nástroje.)

Vynalézavost skladatele a perkusisty Petera Gormana bývá označována jako "divoce nápaditá". Interdisciplinární dílko Serif je toho dokladem. Pohyb a jevištní projev je ovšem nedílnou součástí každého hudebního vystoupení, takže trochu intenzivnější trénink této složky nemůže ani bubeníkům být na škodu.

Koncerty bicích nástrojů často doprovází spousta předsudků, očekávání, na kterých mnozí staví jejich úspěch. Musí to být rychle, musí to být nahlas, nesmí to nudit, musí to být zkrátka show! Ideálem hráče pro takový koncert je pak do krve namakaný bubeník, který v chladnokrevném macho afektu nasází na marimbu všechny hady ve smrtelném tempu, odhodí paličky a jde domů. Tedy vlastně ne domů, ale znovu cvičit na svůj další koncert. Skladba And So The Wind Blew… Gene Koshinského ztělesňuje pravý opak výše zmíněného. Představuje svět bicích nástrojů, který máme tak rádi. Svět barev, her, malých vtípků a především klidu. Ač je tento charakter, úkol bicích nástrojů, přítomný v naší společnosti po tisíciletí, bohužel na něj při interpretování sólových a komorních skladeb pro bicí nástroje často zapomínáme.

Americký skladatel, pedagog, a především sólový hráč na marimbu/vibrafon Nathan Daugtrey se při psaní Koncertu pro vibrafon nechal inspirovat dvěma kontrastními ódami chilského básníka Pabla Nerudy. První věta "Night's song" popisuje tajemnou hvězdnatou noc, jež postupně přechází k temné a deštivé, kdy se až s ránem zase uklidní. Načež navazuje druhá věta vynořující se z tmavé noci do denního světla - "Enchanted light". Autor zde vyjadřuje jakousi jiskřivost a jasnost, ale zároveň na nás dýchne ozvěnami noci z předchozí věty. Skladba umožňuje sólistovi vybrat si obsazení doprovodu, a to percussion ensemble čítající 8 hráčů, či dechový symfonický orchestr. (Daniel Mikolášek)

Francis Poulenc (1899–1963) je znám z dějin hudby především jako příslušník proslulé pařížské skladatelské skupiny Šestka, jeho umění však přerůstá rámec jejích poměrně krátce trvajících aktivit v mnoha směrech. Dílo tohoto „nejfrancouzštějšího“ skladatele, jak jej nazval Vladimír Štěpánek, se rozprostírá v poměrně širokém rámci skladeb jevištních, koncertantních a komorních, především však vokálních. Lidský hlas (La Voix humaine) je psychologickým monodramatem. Protagonistkou této opery psané na libreto Jeana Cocteaua je mladá žena opuštěná milencem, s nímž vede poslední telefonický rozhovor, po jehož ukončení dobrovolně odchází ze života. Opera je jevištně zcela nenáročná: na pódiu je jen několik rekvizit – stůl, pohovka nebo židle a telefon, a je proto možné ji provozovat i koncertně. (Jindra Bártová)

Martin Opršál o La Voix humaine

Vše začalo dotazem režisérky Zuzany Fischer, zdali existuje, či by bylo možné vytvořit takovou verzi Poulencova monodramatu Lidský hlas, která by kromě původního sólového sopránu zahrnovala pouze bicí nástroje. Její úvaha šla tím směrem, že by instrumentář i hráči byli součástí scény – spoluvytvářeli by „kulisy“ pro hlavní postavu. Odpovědi byly snadné. Žádná taková úprava dosud neexistovala a práce na téměř hodinovém kusu byla pro mě časově nemyslitelná, přestože jsem měl již bohaté zkušenosti s aranžováním kratších skladeb. Tím by byla celá záležitost vyřízena, kdyby krátce nato nepřišla covidová pandemie se všemi omezeními a zákazy, ale také s přemírou zbytného času. Za normálních okolností nepředstavitelná věc náhle začala dostávat reálné obrysy. Nekončící lockdown s sebou paradoxně přinesl možnost několikaměsíční soustředěné práce, i když zatím bez perspektivy nějakého uvedení. Na celé věci mě od začátku zajímalo, zdali by bicí nástroje byly schopny přejmout veškeré nuance Poulencovy partitury. Autor sám v interpretačních pokynech zdůrazňuje, aby orchestr hrál vůči sólistce neobyčejně senzitivně. Často se tu vyskytují pianissima a celkový charakter zvuku je většinou měkký. U bicích to může být problém, jelikož neustále hrozí dynamické překrytí sólistky. Hlasový a rytmicko-perkusivní projev jsou člověku přirozeně dány odpradávna, ale tvorbou zvuku/tónu jsou od sebe snad nejdál z „živých“ hudebních nástrojů. Právě uvědomění si těchto rozdílů a snaha o co největší sblížení obou složek mě na celé věci bavily nejvíc. To, co v orchestru běžně hrají nástroje smyčcové a dechové, zde tedy kompletně měly přebrat bicí. Kromě vhodné instrumentace to vyžaduje mnohem větší citlivost a empatii, než na jakou jsou perkusionisté v orchestrech zvyklí. Další problém u bicích je ten, že interpret není, na rozdíl od jiných nástrojových skupin, v trvalém kontaktu s nástrojem, ale rozeznívá jej prostřednictvím paliček. Chybějící hmatovou kontrolu nahrazuje zrakem (aby věděl, kam hraje, hlavně u melodických nástrojů), jenže současně musí sledovat zápis a zde také dirigenta, jelikož převážně recitativní charakter této hudby vyžaduje prakticky neustálý oční kontakt. Z původní Poulencovy instrumentace (smyčce, dechy vesměs po dvou, harfa, bicí) jsem zachoval tympány, perkuse a nástroj v této opeře nejpodstatnější, totiž xylofon, který ohlašuje každé zazvonění telefonu. Mé obsazení po několika revizích vyústilo nakonec v sedmičlenný ansámbl, jenž obsluhuje dvě základní skupiny nástrojů, z povahy věci téměř výhradně melodických. První skupinu tvoří kovové nástroje s možností dozvuku – základem jsou dva vibrafony a zvonkohra, jejichž zvuk rozšiřují v diskantu krotaly a v basové poloze spolu s tympány alternativně velké thajské gongy, pokud jsou k dispozici. Je pravdou, že v České republice je vlastní pouze JAMU v Divadle na Orlí. Druhá skupina zahrnuje krátce znějící dřevěné nástroje, konkrétně dvě velké marimby obsluhované třemi hráči, ale také xylofon, jenž je kromě ostrého „telefonního“ zvuku využit i na rozšíření měkké barvy marimb.

Jana Vondrů je zpěvačkou, která se pohybuje na pomezí hudebních žánrů, a především na poli soudobé a experimentální hudby. Koncertně i scénicky spolupracuje s Ensemble Opera Diversa. Je členkou uskupení Dust in the Groove propojujícího soudobou hudbu, jazz a improvizaci a členkou tria ConTRIOlogy, které se zaměřuje na českou a slovenskou klasickou soudobou hudbu. Spolupracuje s multiinstrumentalistou Tomášem Vtípilem, se kterým mimo živé projekty (Woyzeck, HaDivadlo) nahrála vokální party do divadelních a rozhlasových her. Stojí za vznikem a uvedením projektu Mikroopery, který zasazuje operu do veřejného prostoru. Ve své sólové činnosti se nejvíce zajímá o české a světové písně 20. a 21. století. Absolvovala JAMU v Brně a VŠMU v Bratislavě. Má za sebou spolupráci s Filharmonií Brno a Brno Contemporary Orchestra. Hostuje v Jihočeském divadle, byla členkou Operního studia Slovenského národního divadla. Vystoupila na festivalu NODO, Mezinárodním festivalu slovanské hudby a festivalu Opera. Na Expozici nové hudby 2022 účinkovala v opeře Here Be Sirens americké skladatelky Kate Soper. Na festivalu JazzFestBrno 2019 vystoupila jako leader desetičlenného improvizačního sboru společně s norsko-českou kapelou NOCZ. Zajímá se rovněž o propojení hudby s vizuálním či pohybovým uměním. Umělecky a autorsky spolupracuje s mezinárodní divadelní skupinou Continuo theatre a tanečními improvizačními soubory Filigrán a Orbita.

Patrik Červák vystudoval společně s gymnáziem i českobudějovickou konzervatoř, obory klavír a klarinet. Na Filozofické fakultě MU absolvoval obor hudební věda a na JAMU ve třídě Jakuba Kleckera obor dirigování orchestru. Coby klavírista souboru Francisextet vystoupil v České republice (Smetanova Litomyšl, MHF Český Krumlov, MHF Úštěk, Třeboňská nokturna), ale i v Rakousku, Německu či Francii. Jako klavírista také spolupracoval s Divadlem Husa na provázku a od roku 2016 působí jako externí pianista Filharmonie Brno, se kterou nahrál i několik CD (Jan Novák, Philip Glass). V roli dirigenta se pravidelně objevuje na výchovných, abonentních i crossoverových koncertech v Jihočeské filharmonii, se kterou se též představil i jako sólista/klavírista, dále jako dirigent vystoupil například s Moravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií Brno či PKF Prague Philharmonia. Působil také jako asistent dirigenta v Národním divadle Brno při nastudování opery Ferda Mravenec Evžena Zámečníka či při hudebním nastudování soudobých oper Falstaff, Neznámá a S.A.M.P.O. V Divadle na Orlí mimo jiné nastudoval a řídil Rossiniho operu Zkouška lásky či Poulencovy Dialogy karmelitek, které uvedl v brněnské premiéře. V Jihočeském divadle nastudoval Mozartovy Così fan tutte a jako druhý dirigent se podílel na nastudování Boitova Mefistofela.V současnosti vyučuje hudební teorii a praktické předměty na brněnské konzervatoři a na hudebním gymnáziu v Českých Budějovicích. Aktivně také působí na Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde je posluchačem doktorského studijního programu.

Zuzana Fischer je operní režisérka, performerka a fotografka. Vystudovala operní režii na JAMU. Její vznikající styl klade důraz na emoci přetavenou do tělesného výrazu a vizuální, symbolistické vnímání. Věnuje se přednostně režijní tvorbě v operním umění, ale zároveň i tvorbě komorních děl v méně tradičních prostorách na rozmezí žánrů, workshopům se zaměřením na pohybové ztvárnění, performanci a fotografické tvorbě se zaměřením na divadlo. Pracuje ve Slovenském národním divadle a vyučuje na VŠMU. Má za sebou úspěšné režie titulů v kamenných divadlech jako Čert a Káča (Slovenské národní divadlo), Prodaná nevěsta (pro Bydgoszcz Opera Festival), Selská čest / Komedianti (Státní opera Banská Bystrica) nebo Così fan tutte (Jihočeské divadlo). Z alternativních projektů jsou to scénické zpracování opery Here be Sirenes současné skladatelky Kate Soper na festivalu Expozice nové hudby 2022, zpracování cyklu Mauricio Kagela Die Stücke der Windrose (Ensemble Spectrum, Nová Cvernovka), Mistr a Head Echoes (vlastní koncepty uvedené na JAMU).