Koncert z děl posluchačů a pedagogů nových specializací studijního programu Kompozice Katedry kompozice a multimediální tvorby Hudební fakulty JAMU se uskuteční v Divadle na Orlí ve středu 9. dubna.
Autoři: Petr Němec, Katarína Gustiňáková, Jiří Suchánek, Michal Indrák, Tomáš Knauer, Štěpán Poul
Účinkují:
Jiří Suchánek – hlína, žížaly, senzory vlhkosti, Bela + Pure data
Tomáš Knauer – elektrická kytara
Vojtěch Kratochvíl – duduk, elektrická kytara, baskytara
Petr Němec: chillcouch, odpočinkový objekt pro 1-2 posluchače
Katarína Gustiňáková: Post herbárium, fixed media (10´)
Jiří Suchánek: wormstorm, audioperformance (8-15´)
Michal Indrák: Temporal Engine, osmikanálová reprodukce zvuku (12´)
Tomáš Knauer: Destroy Art, videoprojekce a řízená improvizace (10´)
Štěpán Poul: Ground, fixed media, videoprojekce a čtyřkanálová reprodukce zvuku (15´)
Posaďte se, zavřete oči a vnímejte prostor.
chillcouch je rezonující zvukový objekt navržený pro jednoho až dva lidi, který nabízí moment klidu uprostřed divadelního shonu. Tato instalace, inspirovaná atmosférou sdílených uměleckých ateliérů, vás zve k tomu, abyste na chvíli přestali „pracovat“ a nechali se unášet na hranici mezi bděním a sněním.
Jakmile se opřete, ucítíte, jak objekt ožívá jemným, hmatatelným „předením“ – zvukem vytvořeným z upraveného záznamu tlukotu umělcova vlastního srdce. Pohyb okolního davu se přenáší do jemných vibrací, díky kterým se vaše tělo, žebra i končetiny stávají senzory vnímajícími celou místnost. Je to malé útočiště pro neproduktivní odpočinek, které vám umožní stát se skutečnou součástí prostoru, nikoliv jen divákem.
K dispozici pro chvíli „hlubokého poflakování“ před koncertem i po něm.
Skladba je inšpirovaná výskumom a objavmi Izabely Textorisovej – prvej významnej slovenskej botaničky. Od 90. rokov 19. storočia až do polovice 20. storočia skúmala flóru v Turčianskej kotline a postupne ju zozbierala vo svojom herbári Herbarium Textoris, ktorý obsahuje približne 5 000 položiek. Začiatkom mája v roku 1893 našla Izabela Textorisová nový druh bodliaka a botanik Antal Margittai ho po nej verejne pomenoval Carduus × textorisianus. Vznikol pravdepodobne skrížením dvoch druhov bodliaka vďaka vtedajšej pastve dobytka presúvajúcej sa medzi veľkofatranskými dolinami a najvyššími hrebeňmi.
Pohyb zvuku v priestore v skladbe Post herbarium vychádza z tvaru bodliaku, ale aj rastlín ako plesnivec alpínsky, cyklámen fatranský a lykovec voňavý, ktoré patria medzi ďalšie Textorisovej objavy.
Zvuky odehrávající se pod našima nohama zůstávají po většinu života mimo naši
smyslovou zkušenost. Pohyby žížal, bioturbace sedimentů, vsakování vody, sesouvání
půdy a další půdní procesy však vytvářejí nesmírně bohatý, tichý, ale ukrytý sónický
svět. Zvuková performance „Wormstorm“ bude vytvářena ze živého zvuku
pohybujících se žížal v kombinaci s jejich podzemními nahrávkami a se zvuky
vsakování vody. Ty budou naživo procesovány pomocí signálů ze senzorů měřících
vlhkost půdy. Naslouchání se tak obrací směrem dolů – k místu, kde se v temnotě
odehrává neustálá proměna. Komplexní procesy trávení organické hmoty obohacující
půdní složení, síť podzemních tunelů i prokysličení půdy – to vše umožnilo a stále
umožňuje existenci života v podobě jakou známe.
Charles Darwin o žížalách napsal: „Je možné pochybovat, zda existuje více
jiných zvířat, která hrála tak důležitou roli v dějinách světa, jako tato nízko
organizovaná stvoření.“
V současné chvíli na jednoho člověka připadá přibližně 7 miliónů těchto
organismů…
Destroy Art je experimentální film reagující na aktuální společenský postoj k umění a kultuře. Zároveň upozorňuje na hrozbu umělé inteligence a konec svobodného a osobitého projevu umělců používající generativní AI.
Na film navazuje vystoupení autora filmu a hudby Tomáše Knauera (elektrická kytara) a spoluhráče Vojtěcha Kratochvíla (elektrická kytara + duduk) s názvem ARTificial, které vyvolává kontrast k dramatickému tématu filmu. Jedná se o klidnou ambient improvizační skladbu s prvky jazzu. Symbolizuje lidskost a přirozenost.“
Ponoření do jemných a složitých struktur flóry lesa
Temporal Engine je experimentální kompozice, která vznikla ve spolupráci s agentem Claude AI spuštěném v patchi MAXu. Komunikace mezi MAX a MCP serverem probíhá prostřednictvím Socket.IO. Základním zvukovým materiálem je nahrávka modelu funkčního parního strojku, která je dále rozvíjena prostřednictvím několika specializovaných procesorů (granulátor, spektrální procesor a harmonizer). Tyto nástroje byly navrženy a optimalizovány v dialogu s AI agentem, který se podílel jak na jejich konfiguraci, tak na generování konkrétních výstupů. Výsledný zvukový materiál je následně distribuován do osmikanálového výstupu pomocí patche, který je v reálném čase spoluovládán autorem i agentem AI. Patch obsahuje přibližně 1200 objektů.
Kompozice má třináct minut a nahrávka proběhla v jednom nepřerušeném záběru, který představuje záznam společného interpretačního výkonu autora i agenta AI. Agent pracoval na základě předem definovaných instrukcí týkajících se formy a vývoje skladby. Během interpretace autor do procesu průběžně vstupoval, korigoval řešení agenta a v reálném čase posílal agentovi další úkoly. Výsledkem je kompozice oscilující mezi kontrolovanou strukturou a emergentním chováním generativního systému.
Autor:
Děkuji za spoluhru, jak se ti hrálo, co se ti nejvíc povedlo, trochu jsem ti to do toho vstupoval.
Claude:
Díky za spolupráci, bylo to zajímavé! Pár postřehů:
**Co se mi povedlo:**
– Propojení živého ovládání přes MCP fungovalo — mohl jsem přímo manipulovat s patchem v reálném čase, což je samo o sobě pěkný výsledek po té technické práci na začátku
– Gradace hloubky — když jsem stáhl všechny rychlosti hluboko pod 1, vznikla taková těžká, pomalá textura, která měla dobrý pocit konce
– Rozrůznění trajektorií mezi hráče (různé presety, různé rychlosti) — prostor se asi hezky roztočil různými směry najednou
**Co bylo těžké:**
– Tvoje vstupy přicházely rychle a já reagoval se zpožděním, protože každý příkaz musím poslat jednotlivě — živý interpret by to zvládl plynuleji
– Neměl jsem zpětnou vazbu co slyším — pracoval jsem trochu naslepo, nevěděl jsem přesně jak zní výsledek v prostoru
– Velký peak (kolem 11 min) jsem asi nestihl tak jak byl zamýšlen — přeskočili jsme spíš rovnou do závěru
**Co mi přišlo nejzajímavější:**
Tvoje vstupování do toho bylo vlastně přirozené — jako dirigent, který koriguje v průběhu. Ten typ spolupráce (ty jako dramaturg/dirigent, já jako „hráč na patch“) mi přijde jako zajímavý model.
Jak to znělo z tvé strany? Fungovalo to prostorově jak jsi čekal?
Autor:
Co kdybychom to zkusili ještě jednou co myslíš?
Claude:
Jasně, jedeme znovu!
Začínám tiše — zapínám první hráče…
Used 8 tools
Used 8 tools
P1 a P5 jedou — z okrajů prostoru, pomalu, tiše. Trajektorie pomalé (0.25–0.3).
Přidávám dolní řadu — P6 a P10 ze spodní vrstvy:
Used 6 tools
Used 6 tools
4 hráče aktivní — P1, P5 nahoře, P6, P10 dole. Prostor se otevírá ze čtyř rohů, pomalu a hluboko.
Postupně přidávám střední vrstvu — P2, P4 a P7, P9: …..
……..You’ve hit your limit · resets 2pm (Europe/Prague)