„Rybo, jsme proti sobě — a přesto spolu.“
Tichý rozhovor, který Santiago vede se svým úlovkem, se stává srdcem této taneční adaptace: dialogem dvou bytostí, jež si jsou protivníky i spojenci, odrazem lidské hrdosti i hlubokého respektu k živému světu.
Stařec a Moře přináší poetickou meditaci o vytrvalosti, soucitu a o tom, co nás drží nad vodou, když se svět mění. Inscenace propojuje současný tanec, práci s objektem a silné vizuální obrazy. Přináší témata pýchy, respektu k přírodě a mezigeneračního napětí v jazyce nové generace tvůrců z AMU a JAMU.
Choreografie: Alice Silná, Hudba: Tereza Konzalová, Zvuk: Jacob Strasser, Scénografie:Jolana Prášková, Anna Landsingerová, Lighting design: Vojtěch Brtnický, Rigging:Jakub Kohout, Produkce:Viktorie Čápová, Foto:Anna Smutná, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Interpretace: Richard Janča (Stařec), Jonáš Snítil (Ryba), David Rott (Manolin), David Horák (Rybář/Žralok), Zuzana Dobešová (Rybář/Žralok), Antonie Zelbová (Rybář/Žralok)
Poděkování / Special thanks to: Komunitní centrum Žižkostel.
Alice Silná je tanečnice, choreografka a lektorka současného tance působící v Praze. Studuje choreografii na HAMU a aktivně vystupuje na domácích i zahraničních scénách, mimo jiné v Japonsku či Rakousku. Působí jako lektorka a choreografka v tanečních souborech Pop Balet a podílela se na řadě autorských projektů i profesionálních inscenací např. Dekka Kick-Off, Tancesraz, Zlaté Město. Kromě tance se věnuje vzdělávání ve skautingu.
Inscenace redefinuje Kafkův motiv hladovění jako nekonečný cyklus nahraditelnosti, v němž je vyčerpané tělo odklizeno jen proto, aby uvolnilo prostor další jednotce, která už netrpělivě čeká za dveřmi. Fyzický zápas s časem, zhmotněným v tajícím bloku ledu, neurčuje hudba, ale neúprosný diktát kapek řídící tempo pohybu až k úplnému kolapsu. V křečovitém objetí s rozpadajícím se objektem se na rozmočené zemi stírá hranice mezi péčí a sebedestrukcí, zatímco se lidská identita mění v pouhou mechanickou funkci. Systém nečeká – ticho po výkonu je jen nádechem pro dalšího v pořadí.
Kde v tempu vlastního tání zůstává prostor pro člověka, který přestane stíhat?
Choreografie: Vladlena Klimek, Hudba: Petr Němec, Dramaturgie: Oliver Beťko, Scénografie, kostýmy:Veronika Samková,Lighting design: Vojtěch Brtnický, Foto: Vladlena Klimek, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Poděkování: Vojtěch Brtnický a KD Mlejn.
Interpretace / Intepretation: Amálie Cuplová, Audrey Kristine Wangle, Mgr. Filip Novák, Metoděj Vykydal, Tereza Moulisová, Charlota Ciklerová, Dalma Kitley
Vladlena Klimek, tanečnice, performerka a choreografka. Vystudovala Konzervatoř Duncan Centre a absolvovala půlroční stáž na Royal Conservatoire Antwerp. V současnosti pokračuje ve studiu choreografie na HAMU. Má mnohaleté zkušenosti se společenským tancem, dlouhodobě se však zaměřuje především na současný tanec a vlastní choreografické projekty. Měla příležitost spolupracovat s umělci, jako jsou Jiří Bartovanec, Nicola Mascia, Agostina D’alessandro a Quan Ngoc Quan. V současnosti ji můžete najít v divadle Venuše ve Švehlovce v pohybové "femme" komedii Lysistrata Reloaded.
--- přestávka 20 min / intermission 20 min ---
Název představení reflektuje zásadní společenský i technologický přerod. Vrací nás do německy mluvící Prahy v období průmyslové revoluce, kdy se fascinace stvořením umělé síly – Golema – stává aktuální metaforou. Výraz UMBRUCH (v tiskařství “lámání stran”) pak přímo definuje pohybový slovník choreografie: skládání, vrstvení a lámání kartonové scénografie.
UMBRUCH přepisuje Legendu o Golemovi do světa nekonečné práce. V prostoru zaplněném krabicemi vzniká systém, který měl člověku pomoci zvládnout chaos, ale postupně začíná určovat vlastní rytmus. Golem se zde stává symbolem nadprodukce a sil, které neustále vytváříme, aniž bychom si uvědomovali jejich skutečnou moc. Z potřeby usnadnit si život vznikají struktury, které nás začínají formovat, zrychlovat a postupně ovládat. Hranice mezi nástrojem a nadvládou se rozplývá, tělo se přizpůsobuje rytmu, který už neurčuje člověk. UMBRUCH je obraz světa, v němž se naše vlastní výtvory stávají silnějšími než my sami, a přesto je nedokážeme zastavit.
Choreografie: Kateřina Zemanová, Hudba: Martin Janda, /// Scénografie:Rozálie Mlčochová, Emma Flaume, Kostýmy:Rozálie Mlčochová + Emma Flaume (pro Golema), Kateřina Zemanová (pro tanečnice), Lighting design:Vojtěch Brtnický, Foto: Bc. Daniel Novák, Pedagogické vedení: Mgr. Jan Kodet
Poděkování: Vojtěch Brtnický.
Interpretace: Anna Pohlová, Daniela Valešová, Barbora Valentková, Simona Hybenová
Kateřina Zemanová je choreografka a tanečnice, která ve své tvorbě propojuje fyzický výzkum s psychologií. Po roce studia choreografie na VŠMU v Bratislavě nastoupila na pražskou HAMU, kde v současné době studuje stejný obor. Aktivně se účastní festivalů jako TanecValmez či Nová Generace. Jako autorku ji fascinuje tělo jako nádoba paměti, což ji vede k testování fyzických hranic a zkoumání průsečíku mezi psychikou a fyzičností.
Nejdřív pohled.
Pak tělo.
Kdo se dívá, když my ne?
Neviditelná struktura moci
se zapisuje pod kůži.
Učí nás, kam se dívat.
A kam ne.
Těla se přizpůsobují.
Zrak se zužuje.
Kdy se přestaneme bát vidět?
Možná ve chvíli,
kdy se z pohledu znovu stane setkání.
A z těla člověk.
Choreografie: Simona Dejmková, Asistentka choreografa: Natalie Tun, Hudba Sarah Jedličková, Dramaturgie: Filip Novák, Produkce: Eliška Řezníčková, Světelný design: Michal Hór Horáček, Kostýmy: Emmanuela Fiala, Karolína Grygarová, Fotodokumentace:: Savva Domanov, Pedagogické vedení: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
Interpreti / Performers: Amálie Cuplová, Kateřina Hulínská, Alice Silná, Amálie Špachtová
Simona Dejmková je choreografka, interpretka a lektorka působící na současné taneční scéně. Absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a svůj autorský jazyk dále rozvíjí během studia choreografie na HAMU v Praze. Její tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, taneční performance a experimentu. Jako choreografka a performerka se podílela na řadě projektů, mimo jiné Momo, Škatulení, Corpo Gourmet, Zlaté město, Tři mušketýři a já či na tanečním filmu Efemery. Ve své práci propojuje autorskou tvorbu s interpretační praxí, které společně formují její pohybový jazyk.
| Datum premiéry |