F. X. Brixi: ERAT UNUM CANTOR BONUS 2014 je satirický příběh o „velkých“ lidech s malými charaktery, kteří jsou ochotni udělat prakticky cokoliv na cestě za slávou a prestiží. Mediální kampaň může okolo každého z nás rozvířit zlatý prach slávy a moci celebrit. Je však jen na nás, jestli nás vidina slávy zaslepí a jestli se do tohoto světa rozhodneme vstoupit a nechat na sebe působit mediální masáž. Každý si může svoji cestu vybrat sám. / Henry Purcell - THE TEMPEST v barokní semiopeře The Tempest, v českém překladu „Bouře“, se divákům na jevišti zhmotní postavy antické mytologie. Zasáhnou do osudů italských králů 16. století a rozehrají tak příběhy bratrské msty a znovunalezení pošlapané pradávné moudrosti. Hra je uváděna se zpěvními party v originálním jazyce, proložena českými texty, za velké účasti dobových barokních tanců.
F. X. Brixi: ERAT UNUM CANTOR BONUS
Erat unum cantor bonus (Byl jednou dobrý kantor) je klasicistní komická zpěvohra námětově vycházející ze školského prostředí, v níž je parodována výuka zpěvu. V našem vyznění je tento titul satirickým příběhem o „velkých“ lidech s malými charaktery, kteří jsou ochotni udělat prakticky cokoliv na cestě za slávou a prestiží. Mediální kampaň může okolo každého z nás rozvířit zlatý prach slávy a moci celebrit. Je však jen na nás, jestli nás vidina slávy zaslepí a jestli se do tohoto světa rozhodneme vstoupit a nechat na sebe působit mediální masáž. Každý si může svoji cestu vybrat sám.
František Xaver Brixi (1732-1771) je jedním z nejplodnějších skladatelů 18. století. Za svůj krátký život vytvořil na pět set titulů, většinou chrámové hudby, např. Missa pastoralis. Oblíbené byly také jeho komické zpěvohry, námětově vycházející ze školského prostředí – Erat unum cantor bonus (Byl jednou dobrý kantor) nebo Ludiri scholare. Jeho hudební myšlení bylo inspirované lidovým uměním. Brixiho umělecký věhlas pronikl velmi brzy i do zahraničí. V Polsku, Rakousku i na západě Německa patřil v sedmdesátých a osmdesátých letech 18. stol k nejhranějším autorům chrámové hudby. Mnichovští jezuité od něho několik let objednávali hudbu k duchovním dramatům. Jeho dílo představuje jeden ze spojovacích článků mezi hudebním barokem a klasicismem.
Inscenační tým
| Režie: |
Vendelína Osvaldová (absolventský bakalářský projekt v oboru operní režie) |
| Dirigent: |
Marek Klimeš |
| Produkce: |
Adam Procházka, Anna Pinknerová |
| Výtvarník scény, kostýmů: |
Lucie Sedláčková |
| Světelný design: |
Václav Olšar |
| Hudební nastudování: |
Tomáš Krejčí |
| Orchestr: |
Janáčkův akademický orchestr (JAO), orchestr posluchačů HF JAMU v Brně |
Obsazení
| Kantor |
Jiří Miroslav Procházka (j.h.)/Jiří Ullrich |
| Sukantor |
Eliška Ouředníčková/Pavla Radostová |
| Studentus |
Aneta Ručková/Barbora Čechová/Jana Vondrů |
je první světový barokní operní titul, který uvede Komorní opera HF JAMU na scéně Divadla na Orlí. V režii Renaty Fraisové (magisterský absolventský výkon), choreografii Františka Dofka, se v barokní semiopeře The Tempest, v českém překladu „Bouře“, divákům na jevišti zhmotní postavy antické mytologie, které zasáhnou do osudů italských králů 16. století a rozehrají tak příběhy bratrské msty a znovunalezení pošlapané pradávné moudrosti. Hra je uváděna se zpěvními party v originálním anglickém jazyce, proložena českými texty Renaty Fraisové, za velké účasti dobových barokních tanců v podání souboru Alla Danza.
Henry Purcell (1659 – 1695) pocházel z hudebnické rodiny. Je jedním z nejvýznamnějších reprezentantů anglické hudby v barokní epoše. Charakteristickým rysem jeho tvorby je inspirace v italských a francouzských hudebních prvcích a vytváření vlastního hudebního jazyka, na který navazovali další generace anglických hudebníků. Purcell je autorem řady skladeb duchovního i světského charakteru. Nejvýznamnějším titulem je pro široké publikum pravděpodobně jeho slavná opera Dido and Aeneas. Opera Bouře nebo také Kouzelný ostrov (z roku 1695) je zhudebněním stejnojmenné komedie zpracované ze Shakespeareovy hry Bouře (napsané v letech 1610-1611) anglickými básníky a dramatiky Johnem Drydenem (1631-1700) a Sirem Williamem Davenantem (1606 – 1668).
